Projekt GAČR 406/05/0188

Východiska

Paradigma teorie konstruktivismu začíná stále více pronikat do způsobu uvažování o přírodovědném vzdělávání, což dokumentuje zvýšená publikační činnost zejména v anglosaské a německé literatuře. V naší pedagogické literatuře se již objevují také některé práce, ale v minimálním počtu v oblasti přírodovědného vzdělávání. Vnímání poznání jako konstrukční činnosti se vztahuje jak na poznávací činnost žáka, stejně jako učitele přírodovědných předmětů  či  výzkumníka v oblasti oborových didaktik přírodovědných předmětů.  Základním východiskem je chápání vědeckých představ a představ žáků (prekonceptů) jako rovnocenných zdrojů pro rekonstrukci obsahové struktury. Způsob uplatňování  vztahů mezi poznáním žáka a vědeckými pohledy je rozhodujícím faktorem v konstruktivisticky orientovaném přístupu. V tomto přístupu jsou chápány vědecké pozice stejně jako obsahy poznání, které jsou součástí představ každodenního života žáků jako osobní konstrukty příslušných jedinců. Prekoncepty nejsou vnímány jako mylné (miskoncepty) vzhledem  k vědeckým konceptům, ale jsou chápány jako rovnocenné zdroje při konstrukci vyučování. Didaktická rekonstrukce těchto prekonceptů vychází ze snahy vytvořit smysluplné vyučování a výzkum učení se v oblasti přírodovědného vzdělávání.  Výzkum těchto prekonceptů a změna těchto prekonceptů (concept  change) je základem v konstruktivistickém pojetí přírodovědného vzdělávání.

Současný čistě instruktivistický přístup k výuce ve školách je charakterizován dominantním postavením učitele, receptivní pasivitou žáků. Vědecké poznatky jsou získávány ve formě, která vylučuje jejich pozdější aplikaci a využití. Žáci neumějí své znalosti použít v konkrétních situacích, protože nedovedou rozpoznat jejich vztah ke skutečnosti. Nedokáží své abstraktní poznatky přenést do reálné situace. Jednou z možných cest jak získat aktivní vědomosti je konstruktivistický přístup k výuce přírodovědných předmětů. V tomto přístupu je soudobá instruktivní učitelská praxe doplněna vybranými problémy učení prostřednictvím vytvoření vhodného učebního prostředí. Žák nejprve nové vědomosti dává do souvislosti se svými zážitky, svým pohledem na svět. Tento proces je individuální, relativní a nepředvídatelný. Cílem učitele musí být vytvářet obsahově bohaté, komunikativní prostředí, které osloví subjektivní oblast zkušeností a současně obsahuje nové hádanky, které zvou ke kreativní samoorientaci. Umění učitele spočívá v tom, že předvídá řetězec návazností mezi původní konstrukcí skutečnosti u žáka a vědeckými poznatky, které žák pojímá jako stav očekávaného rozporu a řeší a překonává cestou pokusů a omylů. V prostředí stojí individuum se subjektivním rozsahem znalostí a zkušeností.

Je skutečností, že ve výuce přírodovědných předmětů na školách převládá tradiční přístup, v němž sdělování poznatků učitelem v hotové podobě hraje rozhodující roli, v němž  aktivita žáků je minimální a je kladen důraz na zapamatování. Učitel je zdrojem předávaných informací. Proto považujeme za vhodné zaměřit se na aplikaci současných pedagogických teorií do oblasti přírodovědného vzdělávání  a dosáhnout nejen jeho zkvalitnění, ale také zvýšit zájem o výuku přírodovědných předmětů nejen u žáků, ale také i u budoucích učitelů těchto předmětů.

 Z těchto předpokladů plynou následující východiska:

Cíle projektu

 Základním cílem projektu je rozvinout konstruktivistický přístup do oblasti  teorie výuky fyziky, chemie
a biologie a  zvýšit vědecko-výzkumný potenciál příslušných oborových didaktik. Tento základní cíl bude realizován v následujících specifických cílech:

Výstupy projektu